Mé texty

Podle mě neexistuje žádná absolutní pravda, která by platila universálně.

Mám k tomu důvody. Předpokládejme na chvíli, že existuje svět, vesmír, realita, která nějak vypadá. Pojem pravda určuje, zda je něco ve shodě s realitou. Pojem lež zase něco, co by označovalo, že to tak není. Například kdyby někdo řekl o kulatém jablku, že je hranaté, řeklo by se, že to je lež, kdežto kulaté jabko je pravda. Nicméně každý člověk vnímá realitu skrze svoje vnímání, tj je to realita interpretovaná. Pokud neexistuje člověk, který dokáže nazírat realitu "tak jak je", dostáváme se docela do slušných problémů. Předně, neexistuje nikdo, kdo by určil, co je pravda a co ne. Nikdo totiž nevidí skutečnost "tak jak je". Pojmy "pravda" a "lež" se tedy transformují v pojmy, které označují to, co většina lidí vnímá a vidí. Akorát většina lidí si to pořád neuvědomuje. Rozhodně to ale je velice praktické pro běžný život a domluvu.

Když tedy neexistuje nikdo, kdo by určil, co je ve shodě s realitou (pravda) a co ne, jak tedy hodnotit jaké vnímání a vidění světa je lepší? Podle užitečnosti. Systém (tj to jak někdo myslí, vnímá, klasifikuje...) je tak dobrý, jak dobře popisuje realitu, nebo jakých dosahuje výsledků (tyto dvě věci můžou být samozřejmě v protikladu. Ne vždy platí, že čím více realitu popisující systém, tím účinnější. Někdy je účinný i velice jednoduchý systém.) Stejně jako u vědedkých teorií, kde se testuje jejich úspěšnost podle množství předpovědí, jenž je podle ní možno udělat, lze systém hodnotit tak, jak dobře dokáže na základě známých a ověřených faktů (osobní zážitky, tj základní subjektivně nezpochybnitelné jednotky) popisovat fakta a jevy dosud neznámé, které jsou pak ověřeny (tj chovají se stejně, jak systém předpokládá) či podle toho, jaký reálný efekt a dopad systém má. Podobný princip, kdy pokud systém nesedí, je přeformulován nebo vyměněn tak, aby seděl a fungoval líp, se používá v chaosmagii.

Z tohoto také vyplývá, že nejde jen tak někomu říct, že to, v co věří, nebo jak přemýšlí, je blbost, nebo že on je prostě kretén. Jediné, na co lze zcela korektně poukázat, jsou "díry" v jeho systému či na jeho malou účinnost. "Díry" ve smyslu fakt, která se neshodují s realitou, a ten člověk před nimi, úmyslně nebo ne, přivírá oči a tváří se, jako by vše krásně fungovalo a sedělo. Toto se například velice dobře projevuje na různých systémech operujících s vermírnou energií, čakrami, atd. V drtivé většině případů je pojem "energie" použit jako univerzální vysvětlovátko, kterým se dá vysvětlit cokoli, co nějak nesedí (prostě tam najednou působí negativní energie, nebo se energie nějakým způsobem na něco přemění atd.).

Další věc, které je potřeba si být vědom, je přejímání termínů. Pokud některý systém používá nějakou terminologii a druhý z něho nějaké termíny přejímá, každý, kdo to bude používat, bude předpokládat, že pokud je z jednoho systému přejat nějaký pojem, je přejat na základě nějaké podobnosti. Pokud se to přejme jen ledabyle, bez znalosti původního kontextu, je to docela vážný problém, a je pak čeleno (opodstatněné) kritice z řad lidí, používajících původní systém (to se imho děje i s termíny jako energie, tachyony, šišinka, morfogenetické, atd. Proto také tyto systémy čelí takové kritice a nedůvěře. Jak ale říkám, je to kritika velice opodstatněná).

Na základě toho, co jsem psal výše, bych vysvětlil základ většiny nedorozumění mezi lidmi, nejlíp na jednoduchém příkladě. Pokud ateista potká křesťana, a křesťan mu začne vyprávě o Bohu, začne ateista ten pojem Bůh hodnotit na základě svých vlastních zkušeností a systému. Což je ovšem blbost. Ve většině případů nezná, jaké místo má pojem Bůh v křesťanově systému, jak se k němu došlo, na základě čeho, atd atd. Dojde tedy k jedinému logickému výsledku na základě jeho systému, že je to blbost. Představí si svojí vlastní představu, asociaci a abstrakci ze svého vlastního systému, přičemž neví (a ani se nesnaží zjistit), jaké místo má ten pojem (Bůh) v systému člověka, který mu to řekl.

Až časem dospějí do stádia, kdy zjistí, že oba jejich systémy popisují realitu zhruba stejně dobře, a tak se začnou respektovat (v tom lepším případě), ačkoli ví, že jejich systémy vychází z úplně jiných předpokladů, a zážitků (a subjektivní zážitky nelze zpochybňovat). A někdy možná se dojde k tomu, že ateista dojde k tomu, že jeho pojem "svět" se (například) shoduje s křesťanovým pojmem "Bůh", a může začít zkoumání vztahů, jaké tyto pojmy mají v obou systémech (podobně jako ve větách: "Planety krouží okolo Slunce", "Elektrony krouží kolem jádra atomu" slovo "krouží" popisuje ten samý, nebo velice podobný, princip fungování). To je podle mě, mimo jiné, velice užitečný a konstruktivní dialog. Lidi, a ostatně vlastně i všechno ostatní, raději chápat vzhledem ke kontextu systému jejich vlastnímu, než vzhledem k systému svému.

Další věc, která z toho vyplývá, a kterou si hodně lidí neuvědomuje, je, že lidi se nechovají podle toho, jak by člověk dle svého systému očekával. Je třeba si uvědomit, že každý má svůj vlastní systém (někdy podobnější, jindy odlišnější). To, co platí v mém systému, nemusí platit v systému jiných. Takže například očekávat, že všichni se budou chovat podle předpokladu, že chtějí po smrti do nebe, je minimálně pošetilé. Pokud opravdu přijmeme fakt, že absolutní pravda neexistuje, a začneme poznávat systémy jiných lidí a pochopíme, z čeho jejich systémy vycházejí, motivace těch lidí a strukturu myšlení a chápání, zjistíme, že jsme schopni předpovídat, co udělají, co si myslí (a to v síle rovné regulérnímu čtení myšlenek) atd.

Poznat, a alespoň z větší části pochopit systémy jiných lidí, je dáno fyziologickou podobností lidí, z čehož plynou podobné subjektivní zážitky. Většina lidí má podobně stavěné vnímání. Proto například nikdy nepochopíme (zřejmě) chování zvířat. Mají zcela odlišně postavené vnímání, a tj jejich systémy (pokud nějaké mají), vycházejí z ale zcela odlišných základů a subjektivních zážitků. Je to také vidět u lidí beroucích halucinogenní látky. Pro takového člověka, vinou změn ve vnímání, je i třeba takový pavouk lezoucí po stěně, kterého ale ostatní nevnímají, naprosto skutečnou a nezpochybnitelnou subjektivní skutečností, a je dobré brát to v potaz. A to je jen velice drobná změna ve fyziologii (většinou jen drobná změna koncentrace některých látek v mozku). Jak odlišně potom může vypadat vnímání a systémy někoho tak naprosto odlišného jako zvířata? Nepředstavitelně.

Nicméně možné, alespoň částečné, vysvětlení schopnosti některých lidí "mluvit" se zvířaty je pochopení a vcítění se právě do těchto systémů. Díky oné úplné odlišnosti takoví lidé zhusta používají různé prostředky pozměňující vnímání a vědomí, aby se dostali do stavu požadovaném pro ten daný systém.

A takto by se dalo pokračovat dál a dál. To, že tenhle systém je dobrý, předpokládám na základě toho, že to, co píšu, se mi v životě velice osvědčilo, a jsem schopen věcí, kterých, v drtivé většině, lidi trvající na absolutní pravdě (a že jí mají samozřejmě oni), nejsou schopni. Také vysvětluje hodně, jinak nepochopitelných a neuchopitelných věcí.